„Svět už je stvořen, celý. Nově tvoříme ve svých životech pouze jeho variace.
To je laskavá příležitost pro všechny tvořit moudře.“

Cíle waldorfské pedagogiky

Waldorfská pedagogika usiluje o celostní rozvoj člověka v  oblasti citu, vůle i rozumu. Řídí se tím, co je pro danou etapu života nejpotřebnější k  harmonickému a plnému rozvoji člověka. V centru pozornosti učitele není pouze suma znalostí, ale konkrétní dítě.

Předání vědomostí je uchopeno způsobem umožňujícím dětem vyrůst v osobnosti schopné naplnit svou vlastní, neopakovatelnou životní úlohu.

Waldorfská škola

  • respektuje osobnost dítěte, jeho schopnosti a potřeby
  • podporuje zvídavost dětí a jejich přirozenou snahu poznávat svět a učit se
  • probírané učivo se přizpůsobuje vývojovým fázím dítěte
  • rozvíjí sebevědomí a vede děti k zodpovědnosti a vzájemnému respektu
  • umožňuje dětem získat znalosti přímým prožitkem
  • podporuje spolupráci namísto soutěživosti (soutěž baví pouze vítěze)
  • všechny předměty mají rovnocenné postavení a učivo je organizováno tak, aby rovnoměrně rozvíjelo hlavu (myšlení), ruce (vůli) a srdce (cit)
  • posiluje v dětech pocit sounáležitosti s přírodními cykly a s odkazem dějin
  • rozvíjí sociální kompetence, samostatnost, schopnost týmové spolupráce, kreativitu a flexibilitu

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Rozvíjí vlohy dětí do té míry, aby byly v  dospělosti schopné vlastní orientace a vlastního úsudku.

Tak jako evropská kultura stojí na třech pilířích – křesťanství, judaismu a antice – tak z nich vychází i waldorfská pedagogika. Ačkoliv učitelé s určitými duchovními principy pracují, nejsou dětem vštěpovány žádné konkrétní náboženské představy a ve výuce se používají motivy běžně známé z naší kulturní tradice.

Rodiče, kteří vybrali pro své děti waldorfské vzdělávání, jsou si vědomi, že školní znalosti jsou pro život důležité, avšak ne jediné podstatné. Věří, že vzdělání může dětem získat dobré zaměstnání jdoucí ruku v ruce s hmotným zajištěním či luxusními požitky. Nicméně lidský život je  proměnlivý a přináší rozličné krizové situace. K jejich zvládání nám nepomůže vzdělání, ale docela jiné, zásadnější životní kompetence (dostatečná sebedůvěra, empatie, morální vlastnosti, ochota a schopnost učit se novým věcem, pevná vůle, trpělivost, kritické myšlení, schopnost odlišit podstatné od nepodstatného atd.).

Životní dovednosti tedy nejsou v  opozici se školními vědomostmi. Waldorfská škola usiluje různými způsoby o rovnocenné rozvíjení obou těchto oblastí.